ZE SVĚTA KOVOVÝCH ZNÁMEK (29) Známky mlýnů
Mletí obilí doprovází lidstvo po několik tisíciletí.
Od drcení obilí na plochém kameni malým ručním kamenným drtidlem v neolitu vývoj dospěl k současným moderním plně mechanizovaným a automatizovaným mlýnům.
Ačkoliv má mlynárenství v Čechách dlouhou a starou tradici1, nejsou u nás zatím doloženy historické mlýnské známky, jaké jsou známé kupříkladu z Německa2 či Slezska3. Kovové známky, které se u nás v některých mlýnech užívaly, nemají zpravidla spojitost se samotnou mlýnskou výrobou. Dokládají však jiné podnikatelské aktivity a zemědělskou výrobu některých mlýnů. Jedním z hledisek při členění mlýnů jsou zdroje hnací energie. Nejstarším byl mlýn tažný, jehož pohonem byla síla zvířat, později se využívala energie větru a vody, od minulého století přišly na řadu pára a spalovací či elektrické motory. V českých zemích převládaly vodní mlýny, které se zejména v XIX. století rozšířily do značného množství. Ottův slovník naučný4 uvádí koncem roku 1890 v Čechách 6882 mlýnů, 2503 na Moravě a 650 ve Slezsku. K tomu ještě 573 mlýnů provozovaných „po továrensku“, celkem tedy 10 608 mlýnů. Mlýny byly tehdy na každém vodním toku, počínaje lučními potůčky. Řada jich zanikla, když se na přelomu století začala vozit laciná mouka z Uher umletá v parních velkomlýnech. Na snižování počtu malých vodních mlýnů, často odkázaných na rozmary počasí, měla dopad i domácí konkurence. S mlýny s válcovými stolicemi (americký mlýn, válcový mlýn, automatický mlýn, strojní mlýn, umělý či umělecký mlýn, jak se nazývaly) se nemohly měřit. Přesto je ještě v období první Československé republiky uváděn5 poměrně velký počet mlýnů, v sezóně 1923/1924 bylo v činnosti 10 221, v letech 1933/1934 pak 9220 mlýnů.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2016.
IDENTIT (=ANATOMIE) BANKOVEK Základní přehled (2)
Anatomie bankovek je věc složitá a dala by se o ní napsat celá kniha.
Proto se nám téma nevešlo do minulého čísla. Na tomto místě přinášíme dokončení tématu.
[A] 10 – sekundární znaky bankovky - mezi tyto prvky bankovek lze zařadit soutiskové značky a jinou sekundární výbavu bankovek, poskytující obecně vyšší stupeň ochrany; jde především o holografii, metalizaci, foliovou ražbu, polychromatické konfety, iridiscenci, třpytivou metalizaci, latentní obraz, opticky proměnlivou barvu s polarizačními efekty, profilometrické prvky, polymerové nebo durasefové okna (viz níže), ochranné znaky (ornamenty) a další.
10a– soutisková značna [A] 11; obrazec, který při pohledu v bílém světle na A a pohledu na R tvoří ucelený obraz, znak, který označujeme jako tzv. průsvitový obrazec
10b – holografie bankovek je reprezentována přítomností kovových mikročástic na povrchu určité plochy bankovek, na kterou je přenášena z foliového podkladu. Z kovů jsou nejčastěji zastoupeny pigmenty bronzu a hliníku, ale mohou být zastoupeny i další kovy (viz dále). Nejjednodušší charakteristika holografie (z řeckého holos - úplný a grafie - záznam) je, že se jedná o vyspělou formu záznamu obrazu, která umožňuje zpětně zachytit jeho trojrozměrnou strukturu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2016.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
