Vzácny pražský groš
Václava II. z nálezu Melčíc-Zemianskeho Lieskového
Počas analýzy jedného z najväčších pokladov grošov Václava II. zo Slovenska, ktorý bol nájdený v roku 1980 v Melčiciach-Zemianskom Lieskovom objavili autori jeden unikátny exemplár tejto mince. Nález pozostával pôvodne z približne 830 mincí, z ktorých bolo 101 pražských grošov Václava II. Zvyšok tvorili viedenské fenigy rakúskych panovníkov vládnucich v rokoch 1251-1330.
Ide o razby od Přemysla Otakara II. (1251-1276) až po Fridricha Pekného (1314-1330). Aj z uvedeného krátkeho popisu je zrejmé, že ide o pomerne zaujímav ý poklad mincí. Jeho prvoradý v ýznam spočíva v tom, že excelentne odráža menového pomery na území dnešného Slovenska v 20-tych rokoch 14. storočia. V tomto období tu patrili medzi dôležité platidlá práve pražské groše a viedenské fenigy. Z toho dôvodu je smutné, že dosiaľ nedošlo k detailnému publikovaniu tohto nálezu. Uvedený nedostatok pravdepodobne nebude možné odstrániť ani v budúcnosti, lebo časť mincí je nenávratne preč. Napriek tomu sa z celkového počtu 101 pražských grošov podarilo analyzovať 38 mincí, medzi ktor ými sa nachádza niekoľko zaujímavých exemplárov.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2015.
Mincovnictví Přemysla I. Otakara
Období vlády Přemysla I. Otakara (1192–1193, 1197–1230) spadá do doby všeobecné hospodářské a politické transformace Evropy.
Období vlády Přemysla I. Otakara (1192–1193, 1197–1230) spadá do doby všeobecné hospodářské a politické transformace Evropy, jíž poslední Přemyslovci dokázali využít jak ke konsolidaci vnitřních poměrů v zemi, tak k upevnění a postupnému rozšiřování moci na mezinárodním poli.
Důležitou součástí hospodářské transformace 13. století byla vnější kolonizace založená na zákupním (emfyteutickém) právu. S jeho uplatňováním se v českých zemích začala ve stále větší míře prosazovat peněžní forma směny a feudální renty, jež nejen v nově zakládaných městech, ale i na venkově vedla k postupné všeobecné monetizaci společnosti. Stará hradská soustava začala být nahrazována sítí královských a poddanských měst, tržních osad, nových hradů a klášterů. Zde všude bylo zapotřebí kvalitní mince, jež by podpořila hospodářský růst země.
Možnosti mincovní produkce Přemysla I. však byly dlouho omezené. I když se kvalita Přemyslových denárů proti předchozím emisím na konci 12. století patrně mírně zlepšila, lze říci, že po celé první dvacetiletí 13. století ražba mincí stagnovala. Byl to zejména nedostatek surovinových zdrojů a zřejmě i relativně malá poptávka po minci v domácím prostředí, jež českému panovníkovi bránily v razantní proměně měnových poměrů. K výraznějším
změnám mohlo dojít teprve od druhé poloviny třicátých let v souvislosti s odkrytím rozsáhlých ložisek stříbrné rudy na Vysočině. Handicapem byla i vnitrokontinentální poloha
českých zemí chráněných pohraničními horami a výrazná dominance podunajské cesty, která na sebe strhla podstatnou část obchodního provozu mezi západní a jihovýchodní Evropou. Jedinou významnou komunikační spojnici Čech se zahraničím představovala řeka Labe.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2012
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
