Mince s biblickými motivy (1)
Volná řada zlatých desetišekelových
Území dnešního Státu Izrael je kolébkou tří abrahamovských či monoteistických náboženství – judaismu, křesťanství a částečně též islámu. Téměř před čtyřmi tisíciletími si Hospodin vyvolil Abrahama a řekl mu, aby odešel ze svého rodiště, z Mezopotámie, a šel do země, kterou mu ukáže. Tou zemí byl právě Kenaán. Bůh pak tuto zemi zaslíbil Abrahamovi a jeho potomkům, z nichž pak postupně vzešlo dvanáct izraelských kmenů. Koncem 13. století př. n. l., kdy synové Izraele přešli řeku Jordán, dobyli kenaánské město Jericho a postupně začali pronikat do dalších oblastí Kenaánu, název země se mění na zemi Izraele, hebrejsky erec Jisrael. V této zemi se odehrávají všechny starozákonní příběhy a jsou s ní spojeny osudy biblických hrdinů.
Počínaje rokem 1994 začala Izraelská banka vydávat řadu mincí s názvem Biblické obrazy. Od té doby bylo v této sérii raženo celkem osmnáct druhů desetišekelových zlatých mincí a podobné množství stříbrných jedno a dvoušekelových mincí od každého nominálu. První mincí z této řady je 10 NIS z roku 1994 s motivem obětování Izáka. Je to jedna z nejdramatičtějších biblických scén, kdy Bůh žádá, aby mu Abraham obětoval svého syna Izáka, s nímž jsou spojeny všechny jeho naděje.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2015.
Jak se dělá mincovna (21)
Jak jsem potkal naše prezidenty
Už je to hodně dávno, co moji prarodiče vzpomínali, jaké to bylo za císaře pána a kdy začala ta Velká válka. V loňském roce už to bylo 100 let. Můj otec, narozený v roce 1915 zažil tuto těžkou dobu jako novorozenec a svůj život sdílel pod vedením našich prezidentů. Doba Klause a Zemana už ho minula. Názory na jednotlivé prezidenty měl pevně vyhraněné, a tak se nelze divit, že je snadno přenesl i na mě. Masaryk a Beneš se v naší rodině těšili velké vážnosti. Socialističtí prezidenti, vyjma Ludvíka Svobody, byli bráni jako komunističtí pohlaváři, kteří se ke svému úřadu dostali díky vedoucí úloze strany, a tomu odpovídalo jejich prezidentování. Naopak Václavu Havlovi věnoval vždy svoji přízeň.
Otec celý život pracoval jako rolník, nikdy neměl šanci, aby se s některým prezidentem osobně setkal. Snad po tom ani netoužil. Mně osud připravil zcela jiné úkoly. Potkávat se s prezidenty nepatřilo přímo do mé pracovní náplně, ale s jejich úředníky jsem měl co do činění. Za prezidentování Václavů Havla a Klause, se stali obchodními partnery České mincovny. Prvotní styky s hradními zaměstnanci mi zprostředkoval kamarád Jaroslav Šafařík, kterého jsem znal jako funkcionáře Československé strany socialistické v Jablonci nad Nisou.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2015.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU