Rašínova reforma První československé státovky
V průběhu první světové války došlo k postupnému znehodnocování národních měn, což následně vedlo k růstu inflace.
Díky vysokému zadlužení a nedostatku zboží i surovin se většina zúčastněných zemí na podzim roku 1918 ocitla na pokraji nejen průmyslového, ale i ekonomického vyčerpání.
Hospodářským potížím se nevyhnulo ani Rakousko-Uhersko, které už 4. 8. 1914 přijalo císařské nařízení, kterým se Rakousko-Uherská banka (RUB) zbavila povinnosti krýt papírová platidla nejméně ze dvou pětin zlatem a předkládat veřejnosti týdenní a výroční výkazy o své činnosti1. Díky narůstajícímu nedostatku finančních prostředků přešel stát v polovině roku 1915 k přímým půjčkám u RUB a to formou státních dluhopisů, u kterých setrval až do konce války, kdy jeho celkový dluh vůči centrální bance dosáhl úrovně 39,3 mld. K, přičemž větší část 25 mld. K připadala na vrub průmyslově vyspělejšího Předlitavska. Uvolněná měnová politika měla mimo jiné i za následek, že zatímco v červenci 1914 představoval zlatý poklad2 Rakousko-Uherské banky 1589 mld. K a množství papírových peněz v oběhu 2,129 mld. K, tak koncem války se zlatý poklad snížil na pouhých 342 mil. K, zatímco množství bankovek vzrostlo až na 30,68 mld. K. Zlaté krytí tak během čtyř let pokleslo z původních 74 % na 1,11 %.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2014.
Evropské peníze ve Svaté zemi
Mince křížových výprav
Téměř 920 let nás dělí od měsíce listopadu roku 1095, kdy ve francouzském městě Clermontu deset dní zasedal církevní koncil, který svolal papež Urban II. Jednalo se opravdu o reprezentativní církevní shromáždění za účasti dvou set biskupů, třinácti arcibiskupů a bezpočtu duchovních a rytířů. Papež se již několik let snažil upevnit církevní správu ve Francii a chtěl též posílit svou moc proti císaři Jindřichovi IV. v boji o investituru, k čemuž mu měl jím svolaný koncil pomoci.
Na poslední den jednání koncilu, na 27. listopad ohlásil papež veřejné jednání. Tehdy se na volném prostranství sešly velké davy prostých i urozených věřících. Tu papež pronesl ke všem shromážděným svou řeč, v níž vyzval západní křesťanstvo k tažení na pomoc východním křesťanům proti útisku „nevěřících“, tj. seldžuckých Turků a k osvobození Ježíšova hrobu v Jeruzalémě z rukou muslimů. Soupeření mezi sunnitskými seldžuckými Turky a šíitskými Fátimovci ohrožovalo stále více křesťanské poutníky přicházející do Palestiny a do Svatého města.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2015.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
