PENĚŽNÍ REFORMA 1953 Státem okradený národ
Po skončení druhé světové války se Československo potýkalo se značnými hospodářskými problémy.
Druhou měnovou reformou se sice podařilo konsolidovat poměry v obou částech republiky, stále však zůstávala nedořešena otázka vázaných vkladů. Ty měl od roku 1947 spravovat Likvidační fond měnový, jehož politika se ale z dlouhodobého pohledu jevila spíše jako sporná a ve svém důsledku narušoval další emisní zásahy do měnové politiky země.
Kola hospodářství se roztáčela jen velmi pozvolna, díky čemuž se stát potýkal i s enormními deficity státního rozpočtu. Například jen v roce 1946 činil schodek 26,2 mld. Kčs, což v té době obnášelo plných 41 % všech státních výdajů. Komunistickým pučem z února 1948 a následným směrováním na Sovětský svaz se země přeorientovala nejen na socialistický systém řízení hospodářství, ale ve svém důsledku se de facto odřízla i od západních zdrojů financování. Vraťme se ale na chvíli zpět do listopadu 1945. Druhá měnová reforma měla za cíl nejen zavedení jediné měny na celém území republiky, ale také snížit množství oběživa. Výměnný kurz byl stanoven v poměru 1:1 do maximální výše 500 Kčs.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2017.
HERALDIKA NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (16) Koalice oltáře a trůnu
Sestup katolické církve po schodišti společenského významu, započatý koncem 18. století, pokračoval.
Vývoj směřující k sekularizaci se v druhé polovině 19. století zdál nezvratný, zejména ve většině západoevropských zemí. Shodou různých okolností se tento trend uplatňoval ve střední Evropě trochu jinak.
„...Pane, dej mi sílu, abych dokázal čelit neznabohům a ochránit tvou církev...“ Z kaple se ozývaly úryvky šeptané modlitby. Několik bezesných listopadových nocí roku 1848 dovedlo modlícího se člověka k pocitu bezmoci a zoufalství. Hrabě Giovanni Maria Mastei – Ferreti, který jako papež už dva roky užíval jméno Pius IX., zažíval chvíle velké životní zkoušky. Byl v obležení povstalců v paláci Qurinal. K boji proti útočníkům neměl prostředky a pasivní obětí se stát nechtěl. Nazítří v převlečení uprchl na jih, daleko od Říma, kde byla mezitím vyhlášena republika. Z Neapole pak požádal císaře o pomoc proti osnovatelům krvavé revolty. Dostalo se mu jí. Rok 1848 byl osudný nejen pro rakouského císaře, ale i pro papeže. Pius IX. byl na stolci sv. Petra už dva roky a svou tolerancí vzbuzoval naděje světských liberálů a církevních modernistů. Šok z revoluce ho však radikálně a na celý život proměnil. Od zmíněného roku, už jako přesvědčený konzervativec, blokoval, brzdil a zatlačoval až do konce svých dnů. Rychle se tak dostal na pozice sil, které po roce 1848 ovládly habsburskou monarchii.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2017.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU