UKRAJINA 100 HŘIVEN
Komparace 1992–2014
Ukrajinská hřivna (ukrajinsky гривня / hryvňa; [ˈɦrɪu̯nʲɑ] IPA, ₴; emitent Natsional‘niy Bank Ukraïni) je zákonným platidlem východoevropského státu Ukrajina. Její ISO 4217 kód je UAH. Jedna hřivna je tvořena 100 kopějkami (ukrajinsky копійка / kopijka; 1/100).
Název hřivna se opakuje, protože shodnou měnu měla už Kyjevská Rus v 11. století. Novodobá hřivna se do oběhu dostala v roce 1996, kdy nahradila předešlou měnu, ukrajinský karbovanec (sing. i plurál je shodný; totožný emitent; Natsional‘niy Bank Ukraïni), která byla dočasnou měnou v období přechodu ze sovětského rublu na ukrajinskou hřivnu (1991–1996 [1995]). Hřivna vycházela z karbovance v poměru 100 000 karbovanců: 1 hřivna. Karbovanec byl zaveden proto, aby překlenul období hyperinflace a aby připravovaná nová ukrajinská měna tento problém už neměla. Hned v roce 1992 začaly přípravy na zavedení hřivny; v Kanadě byly vytištěny první bankovky, které až do roku 1996 čekaly na své oficiální použití. První emisí byla 1992 (1996) Issue. Bankovky byly datovány rokem 1992. Dvojí rok v názvu emise znamenal faktické vytištění bankovek (1992) a rok uvedení do oběhu (1996). Karbovanec a hřivna souběžně platily mezi 2. zářím a 16. zářím 1996, od 17. září téhož roku byla jedinou platnou měnou hřivna a karbovanec přestal v platebním systému existovat.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2018.
Ze světa kovových známek (16) Materiály účelových známek (1)
Jedním z problémů, které doprovází systematické studium účelových známek,
je v některých případech přesné určení kovů či slitin užitých k jejich výrobě.
Jednalo až na nepatrné výjimky o ražby z obecných kovů, jejichž chemické složení, na rozdíl od soudobých mincí, nebylo většinou zaznamenáno. Stanovit kov jednoduše rentgenofluorescenční analýzou (RFA) je pro současnou malou dostupnost a nákladnost této metody pro šetření tisíců ve sbírkách rozptýlených účelových známek zatím nemyslitelné.
Kov všech starších známek s majoritním podílem mědi byl v literatuře 19. století označen za měď nebo zkratkou Æ latinského slova aes s neurčitým významem kov, měď, bronz (spěž). Nemáme tak nikdy jistotu, jde-li o měděné nebo bronzové ražby či dokonce mosaz. K podobnému dilematu dochází u známek z cínu, olova a jejich slitin a u známek z bílého kovu připomínajícího stříbro. Ničím nepodložené často nesprávné odhady sběratelů a sestavovatelů aukčních katalogů vnášejí do problematiky materiálů účelových známek pouze chaos, protože rozdílné údaje o kovech známek vzbuzují mylné domněnky o více materiálových modifikacích, i když jde zpravidla o jednu ražbu. U známek ražených ve 20. století je situace již jasnější. Nabídkové katalogy ražebny Karnet a Kyselý zmiňují k ražbě známek užívané kovy, žižkovská firma razila z mědi, mosazi, poniklovaného zinku a hliníku. Uveďme, jaké kovy a slitiny se používaly při výrobě našich účelových známek.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2013
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU