České šlechtické rodové ražby 16.–17. století Návštěva galerie
Výstav s numismatickou tematikou je u nás jako šafránu a tak mě mrzí, že o této extrémně zajímavé jsem se dozvěděl až několik dní před jejím koncem, takže vy, čtenáři, ji už bohužel nestihnete shlédnout.
I tak mi dovolte o výstavě alespoň poreferovat.
Výstava České šlechtické rodové ražby 16.-17. století proběhla od 25. července do 24. října 2012 v Galerii České spořitelny v Rytířské ulici v Praze. Podzemní prostory této galerie jsou pro takovou výstavu víc než vhodné. Návštěvník je krásně oddělen od každodenní reality a má možnost se soustředit pouze na vystavené objekty. Těmi byly kopie mincí, jež zpracovalo Konzervátorské pracoviště Východočeského muzea v Pardubicích. Originály mincí ze své numizmatické sbírky pro zhotovení kopií pro výstavu zapůjčilo Východočeské muzeum v Pardubicích, které se pyšní nádhernou sbírkou (navíc vystavenou).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2012.
ROMAN SHAMILYAN Mistři české numizmatiky
Realizace první ražené medaile se Roman Shamilyan dočkal už v osmnácti letech.
Ve svých dvaceti pak zvítězil v soutěži o minci České národní banky. Rychlé úspěchy talentovanému mladíkovi s arménsko-ukrajinskými kořeny však rozhodně do hlavy nestouply. Roman je vybaven silnou sebereflexí, chutí se zdokonalovat, zároveň je z něj však cítit pokora. A to nejen k umění, které v něm objevil jeho otec a které považuje za dar, ale i k životu samotnému. S manželkou a synem žije v Jablonci nad Nisou, kde v letošním roce ukončí studium na tamní Vyšší odborné škole.
Loni se vám povedl husarský kousek. Vyhrál jste soutěž na minci ČNB, což je obdivuhodné i vzhledem k vašemu věku. Doufal jste v takový úspěch?
Přiznám se, že ne. Dělal jsem totiž ještě jednu minci společně se svým učitelem a většinu svých nadějí jsem vkládal právě do ní. Tuhle vítěznou jsem vlastně za prioritní nepovažoval. Zajímavé je, jak jsem se o vítězství dozvěděl. S kolegou Hanušem jsme se byli podívat v muzeu pošty a tam potkali pána z České mincovny a zeptali jsme se ho, jestli už zná výsledky soutěže. Říkal, že první místo získal někdo z naší školy. No a já jsem stál vedle něj a ptal se na jméno, on mě tehdy neznal, ale medaili nějak popsal a já jsem s nadšením vyhrkl: „Tak to bude moje!“ No, byl jsem velice překvapený a hned radostně volal domů.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2016.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU