Varianty haléřů Ludvíka Jagellonského dokončení
V minulém čísle našeho časopisu jsme nakousli problematiku určování typů a variant drobných mincí Ludvíka Jagellonského. Výčet jsme opustili za typem označeným IV. Nyní plynule navazujeme typem V. a přinášíme dokončení této zajímavé studie.
Typ V
Typ V.a.1 (Sm55 ) – potvrzeno
Tvar L: V, Tvar koruny: IV. U tohoto typu došlo ke změně typu písmene L, které již patří k typu V. a současně je i použit nový tvar koruny IV. typu. Tato mince se vyskytuje velice vzácně. Dá se proto předpokládat, že byla ražena pouze omezenou dobu. Také Castelin ani Hásková ji neuvádí.
Typ VI
Tvar L: VI, Tvar koruny: IV Zde zůstává zachována koruna IV. typu, ale je použito opět nového tvaru písmene L (typ VI.). Dalším významným znakem této skupiny je ozdobné písmeno
L, z jehož nožky vybíhá jedna větévka, která se stáčí směrem dolů doleva nazpět k nožce. Tato větévka však netvoří úplný kroužek. Horní část písmene se většinou rozebíhá na více, jak dva prameny. Pouze na otřelých mincích se tak může jevit jako úplný kroužek. Rozdíl mezi typem VI a typy VII–VIII je v tom, že konec písmena L není zakončen třemi lístky, které vybíhají ze stejného středu, ale každá větévka vybíhá z jiného místa. Písmeno L je velmi ozdobné.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2011
Medaile Šporkova Řádu sv. Huberta z roku 1723 Zajímavé ražby z Nume.cz
František Antonín hrabě Špork /Sporck/ (*9. 3. 1662 Heřmanův Městec, †30. 3. 1738 Lysá nad Labem) byl synem Johanna Šporka (1597–1679).
František Antonín hrabě Špork /Sporck/ (*9. 3. 1662 Heřmanův Městec, †30. 3. 1738 Lysá nad Labem) byl synem Johanna Šporka (1597–1679), který se průběhu válek v 17. století vypracoval ze zchudlého šlechtice na předního generála mocnářství, a kterému císař za vítězství nad Turky udělil titul hraběte a následně v roce 1664 získal dědičný titul říšských hrabat.
František Antonín Špork zahájil studia u jezuitů v Kutné Hoře, později pokračoval na právech a filozofii v Praze. Po jejich ukončení procestoval v letech 1680-1681 Francii, Nizozemí a Anglii. Zejména na něj zapůsobil pobyt ve Versailles, kde jej okouzlil nádherný zámecký areál s bohatou uměleckou výzdobou, stejně jako společenské akce a hony. V císařských službách získal vysoké hodnosti císařského komorníka, královského místodržitele a skutečného tajného rady. Je však nesporné, že pro evropskou rodovou šlechtu dlouho zůstával jen synem pobělohorského zbohatlíka.
Je zřejmé, že jeho projevy vnější okázalosti a ambiciózní reprezentace zakrývaly osobní komplexy a nenaplněné tužby. Po zkušenostech s politickou kariérou se zaměřil na duchovní život, kulturu a umění. Patřil mezi nábožensky velmi svobodomyslné a tolerantní osobnosti své doby. Jeho palác na Novém Městě pražském, zámek v Lysé nad Labem a od roku 1705 budovaný barokně bohatě zdobený komplex lázní, zámku, špitálu, knihovny a divadla v Kuksu se staly středisky společenského a kulturního ruchu mimořádného rozsahu. Na jeho uměleckých zakázkách pracovalo mnoho významných představitelů evropského barokního umění. Od roku 1701 pořádal divadelní představení, v letech 1724–1734 otevřel první stálou italskou operu v Čechách, působící střídavě v Praze a v Kuksu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2013
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
