Německá platidla po 2. sv. válce (5) Emise BBK III
„Mr. Gorbatchev, open this gate. Mr. Gorbatchev, tear down this wall!“ prohlásil před Brandenburskou branou ve svém nejslavnějším projevu k sovětskému vůdci americký prezident Ronald Reagan.
V té době zbývalo do pádu berlínské zdi necelých 29 měsíců a do sjednocení Německa tři roky. Na platidla obíhající v následujících letech se zaměříme v páté části našeho povídání.
Na přelomu 70. a 80. let představoval Sovětský svaz jednu ze dvou světových supervelmocí. Země s rozsáhlým zbrojním arzenálem a obrovským množstvím nerostných surovin však od konce 40. let čím dál tím více zaostávala za Spojenými státy a západní Evropou. Po nástupu amerického prezidenta Ronalda Reagana se tlak západu na země východního bloku dále vyhrocoval. Po odchodu Leonida Brežněva z funkce generálního tajemníka se následně začíná měnit i politická situace uvnitř samotné SSSR, v které postupně získává převahu reformní křídlo komunistické strany v čele s Michailem Gorbačovem. S jeho nástupem dochází nejen ke snahám o růst životní úrovně a zvýšení produktivity, ale také uvolnění otěží ve vztahu ke svým středo a východoevropským satelitům.
Tento posun směrem k větší liberalizaci však nereflektovalo Honeckerovo vedení v NDR, což na konci 80. let vedlo k hromadným demonstracím v Berlíně a Lipsku, které byly násilně potlačeny. Nepokoje v ulicích vyvolaly především zfalšované komunální volby z května 1989. V důsledku těchto nepokojů, ale i tlaku uvnitř SED1 byl následně v říjnu 1989 nucen Erich Honecker odejít z postu generálního sekretáře a na uvolněný post nastupuje Egon Krenz.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2013
Jak se dělá mincovna (21)
Jak jsem potkal naše prezidenty
Už je to hodně dávno, co moji prarodiče vzpomínali, jaké to bylo za císaře pána a kdy začala ta Velká válka. V loňském roce už to bylo 100 let. Můj otec, narozený v roce 1915 zažil tuto těžkou dobu jako novorozenec a svůj život sdílel pod vedením našich prezidentů. Doba Klause a Zemana už ho minula. Názory na jednotlivé prezidenty měl pevně vyhraněné, a tak se nelze divit, že je snadno přenesl i na mě. Masaryk a Beneš se v naší rodině těšili velké vážnosti. Socialističtí prezidenti, vyjma Ludvíka Svobody, byli bráni jako komunističtí pohlaváři, kteří se ke svému úřadu dostali díky vedoucí úloze strany, a tomu odpovídalo jejich prezidentování. Naopak Václavu Havlovi věnoval vždy svoji přízeň.
Otec celý život pracoval jako rolník, nikdy neměl šanci, aby se s některým prezidentem osobně setkal. Snad po tom ani netoužil. Mně osud připravil zcela jiné úkoly. Potkávat se s prezidenty nepatřilo přímo do mé pracovní náplně, ale s jejich úředníky jsem měl co do činění. Za prezidentování Václavů Havla a Klause, se stali obchodními partnery České mincovny. Prvotní styky s hradními zaměstnanci mi zprostředkoval kamarád Jaroslav Šafařík, kterého jsem znal jako funkcionáře Československé strany socialistické v Jablonci nad Nisou.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2015.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU