DOVOLENÁ V ÉŘE PÁRY

Vodítkem nám tu bude zařízení a postup práce v mincovně pařížské, jednom to z největších závodů toho druhu na světě, na niž se též vztahují připojené naše obrázky pořízené dle původních fotografií, kterých se nám dostalo laskavostí jednoho z přátel našeho listu ve správě tohoto závodu.

Moderní mincovna ovšem dávno již není dílnou, v níž se jeden peníz po druhém zvolna razí na lisech poháněných lidskou silou; dnes je to rozsáhlá továrna opatřená všemožnými technickými pomůckami, se slévárnou, laboratoří, skladišti, množstvím jemných strojů a přístrojů atd., která je s to vyrobit denně tisíce a statisíce exemplářů peněz.

Drahý kov přichází do mincovny ve formě t. zv. ingotů, podlouhlých to odlitků. První operací, které se tyto odlitky musí podrobit, je zkouška, jíž má se zjistit jakost kovu v nich obsaženého.

Kontrolloři stanoví předem váhu každého ingotu, aby se mohlo zjistit, zda váha ražených mincí odpovídá váze užitého kovu. Na ztrátu kovu při zpracování je rozpočtena jen nepatrná část původní váhy.

Když byla seznána jakost kovu, zavezou se ingoty do slévárny, kde se mají zhotovit potřebné slitiny. Drahý kov se s patřičným množstvím mědi vkládá do kelímků, kde se vlivem velikého žáru (1000 až 1300° C) ingoty roztaví; úsilným a častým mícháním se provede velmi stejnorodé smíšení obou kovů.

Než se slitina z kelímků vyleje, vezme se odtud několik kapek, které se donesou do laboratoře, aby zjistila jakost slitiny. Přestoupil-li rozdíl mezi jakostí dosaženou a zákonnou 2‰, opraví se slitina tím, že se do kelímků s roztaveným kovem přidá kov, který je ve slitině slaběji zastoupen.

Když byla zjištěna předepsaná jakost, nalévá se slitina do forem. Stříbro se slévá lžícemi o dlouhé násadě do forem tvaru tyčí o šířce 10 mm a délce 550 mm.

Bronz se vylévá mechanicky; s kelímkem se vyjede z pece, dělník otáčí kolečkem, kterým se kelímek nahýbá a vztyčuje ve stejných intervallech vyměřených dle množství kovu potřebného právě do jedné formy.

Když tyče náležitě vychladly, nechají se běžet ve stroji mezi dvěmi kotouči, které se otáčejí v téže rovině, ale v různém směru; třením o tyto kotouče se tyče očistí, načež přijdou do válcovny.

Zde procházejí ve válcovací stolici mezi válci uloženými postupně stále blíže k sobě, až nabudou potřebné tloušťky. Při této práci se tyče dle potřeby ohřívají.

Vyválcováním se z krátkých silných tyčí obdrží slabé pruhy dlouhé as 2 m, ze kterých možno vyrážet mincové kotoučky. Dříve je však nutno se přesvědčit, mají-li tyto kovové pásy potřebné vlastnosti.

Za tím účelem vyrazí dělník z každého pásu na zkoušku jeden kotouček, který zváží na malých vážkách; je-li jeho váha příliš malá, je nutno pás, z něhož byl kotouček vyražen, poslat do slévárny a přelit jej, kdežto je-li o něco těžší, nechá se ještě několikráte proběhnout válcovací stolicí.

Byl-li pruh shledán bezvadným, odešle se do dílny, kdež se z něj velmi přesnými stroji vyrážejí úplně shodné kotoučky. Dělník vsunuje pás do stroje a kotoučky vyskakují automaticky do nastavených džberů.

Když byly kotoučky vyraženy, zváží se, a současně se za účelem kontrolly zváží i odstřižené odpadky, jež se zabalí a odešlou zpět do slévárny.

Při tomto vážení se ovšem nezjistí přesná váha původní, neboť se při lití část drahého kovu nachytá na stěnách kelímků; proto se po určitém počtu odlitků kelímky rozbijí a kov se z nich sbírá.

Než se na kotoučky vyrazí obraz a nápis, musí se podrobit ještě několika procedurám. Nejprve přijdou do stroje, který lehce zdvihne jejich okraje; to je třeba, aby se mince, které obdrží později vystupující obraz, mohly rovnat ve sloupce.

Poté se kotoučky znovu vyhřívají v lité nádobě, jejíž dno se neustále otáčí, aby vyhřátí bylo stejnoměrnější. Ohřátí nesmí přestoupiti tmavočervený žár.