Československý / Český červený kříž
Na základě žádosti delegace sociálních pracovníků dne 6. února 1919 prezident Tomáš Garrigue Masaryk vyslovuje souhlas se vznikem Československého červeného kříže (dále jen „ČSČK “ ) a jmenuje svou dceru PhDr. Alici Masarykovou do funkce předsedkyně. ČSČK navazoval na činnost Vlasteneckého pomocného spolku pro Království české , který byl založen již 5. září 1868 . V prvních letech své existence (1919 – 1939) se ČSČK zaměřil na pomoc lidem postiženým první světovou válkou . Například zprostředkovával styk rodin se zajatci, pomáhal uprchlíkům, budoval zdravotní ústavy, zřizoval jesle a poradny pro matky s dětmi. Také o rganizoval dopravní zdravotní službu. Posléze převzal do své správy státní ošetřovatelskou školu a prováděl i výchovu tzv. samaritánů. Hospodářská krize na počátku 30. let posunula do popředí charitativní programy (ošacování, vývařovny, rozdělování potravin, atd.). Během 2. světové války byl ČSČK rozpuštěn a veškerý majetek zabaven. Řada členů byla zatčena, uvězněna a mnozí z nich i popraveni . Ti, kteří zůstali na svobodě, se aktivně zapojovali do odbojové činnosti, zachraňovali vězně z transportů a pochodů smrti, pomáhali v oblastech postižených bombardováním, při likvidaci epidemie skvrnitého tyfu v Terezíně atd. Velmi aktivně ale pracovala organizace ČSČK v zahraničí . Po druhé světové válce pokračoval ČSČK v duchu tradic první republiky. Velký úkol čekal na Pátrací službu ČSČK, která byla zaplavena tisíci žádostmi po nezvěstných. Po politickém převratu v roce 1948 ztrácí ČSČK samostatnost a nezávislost a je zařazen do Národní fronty. Zákonem o ČSČK bylo v roce 1952 kodifikováno jeho postavení a úkoly. Například začíná plnit úkoly v Národní transfúzní službě a od r oku 1960 se věnuje bezpříspěvkovému dárcovství krve. Působí dále v zajišťování dobrovolných zdravotnických a sociálních služeb. Vytváří se stanice první pomoci, zdravotnické hlídky, školí sestry. Také se rozvíjí doplňková ošetřovatelská a pečovatelská služba v rodinách, poskytuje se humanitární pomoc do zahraničí. Politické a společe nské změny v závěru roku 1989 umožnily ČSČK návrat k nezávislosti a samostatnosti, ale i k některým charitativním činnostem. V březnu 1992 byl Federál ním shromážděním schválen nový zákon č.126/1992 Sb. , o ochraně znaku a názvu Červeného kříže a o Československém červeném kříži. Po rozdělení Československa se rozdělil i ČSČK a jeho část na území ČR se transformovala v Český červený kříž (dále jen „ČČK“). Dnes je ČČK jednou ze 190 národních společností Mezinárodního hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce, je humanitární organizací s celorepublikovou působností a partnerem veřejné správy pro oblast sociální, zdravotní a humanitární. Mezi základní programové činnosti patří seznamování dětí, mládeže a dospělých se zásadami poskytování předlékařské první pomoci a ochrany zdraví, oceňování bezpříspěvkových dárců krve a krevních složek, zajišťování pátrací služby, šíření znalostí humanitárního práva atd . ČČK dále působí jako další složka Integ rovaného záchranného systému a poskytuje pomoc v případě katastrof a jiných mimořádných událostí. V e spolupráci s dalšími národními společnostmi realizuje také zahraniční humanitární pomoc. S ČČK je spojena též ediční činnost. Při realizaci svých programových činností se vždy řídí Základními principy Červeného kříže a Červeného půlměsíce, kterými jsou: Humanita, nestrannost, neutralita, nezávislost, dobrovolnost, jednota a světovost .