Nataša Gollová Úvodní titul Kalendária 2012
Medailon věnovaný stému výročí narození české herečky Nataši Gollové má v produkci Pražské mincovny osobitý význam. Je totiž prvním titulem v rozsáhlé ročníkové sbírce Kalendárium 2012.
Nataša Gollová je právem považována za jednu z největších hvězd československého filmu. Její hvězda zářila především v třicátých letech minulého století, ale řadu povedených rolí ztvárnila i v letech válečných. Kdo by neznal dnes už klasické komedie Eva tropí hlouposti, Kristián nebo třeba Hotel Modrá hvězda? Pozorně si je musel znovu zhlédnout i sochař a medailér Josef Oplištil, který se jimi a dobovými fotografiemi nechal inspirovat při zpracování sádrového modelu budoucího medailonu. „Vždy znovu bylo zajímavé sledovat,
jaké změny ve výrazu tváře lze dosáhnout jen změnou líčení, případně účesu,“ poznamenal autor a přiznal, že právě z toho důvodu nebylo jednoduché zachytit ten správný výraz tváře. Než vznikla konečná verze, vytvořil řadu kresebných skic. „Teprve z nich vykrystalizovalo několik variant, z nichž byl vybrán finální návrh pro sádrový model,“ doplnil.
„Na portrétní straně je Gollová zachycena s typickým účesem, takzvanou lehanou vlnou. Mincovní okraj vpravo opisují letopočty jejího narození a úmrtí (1912–1988), vlevo je
pak vyraženo jméno a příjmení herečky.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2012
Jak se dělá mincovna (2) Jak vznikla myšlenka založit mincovnu
Než se dostanu na samotnou podstatu problému, musím se vrátit ve svých vzpomínkách do roku 1992, kdy bylo jasné, že se Československo (ČSR) rozpadne, daleko zpět do vysokoškolských let.
Jedná se o období mezi roky 1966 až 1971, kdy jsem v Praze studoval na VŠE. Do té doby jsem byl přesvědčen, že ČSR je moje milovaná republika, která nemá žádné vnitřní problémy.
Tak jsem se tomu učil ve škole a slyšel všude kolem sebe. A Slováci jsou naši bratři. Že tomu tak nebude navždy, to jsem pochopil, až když jsme občas jako studenti v Praze flámovali se svými slovenskými spolužáky. Najednou jsem nechápal, že v povznesené náladě a bez zábran Slováci velebí období Slovenského štátu a vykřikují hesla, kterým jsem vůbec nerozuměl. Svůj vztah ke slovenským spolužákům jsem nezměnil, ale bylo mi jasné, že není něco tak, jak jsem si do té doby myslel. Doba po roce 1968 mi pak potvrdila, že v Čechách je to trochu jiné než na Slovensku. Vůbec mi nešlo do hlavy, proč existuje tolik odlišností
ve státoprávním uspořádání mezi oběma částmi jedné republiky. Když přišel listopad 1989, to už jsem měl mnoho životních zkušeností a bylo mi jasné, že Československo se nemůže pohromadě dlouho udržet. Znova jsem si vybavil nacionalistické řeči svých bývalých spolužáků. Pozorně jsem sledoval odlišné vystupování českých a slovenských polistopadových politiků a bylo zřejmé, jak to s celistvostí republiky myslí vážně.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2012.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU